Piškotová roláda
Potřebujeme:
- 14 dkg moučkového cukru
- 6 vajec
- 10 dkg polohrubé mouky
- tuk na vymazání plechu + strouhanku
Příprava:
Žloutky s cukrem pečlivě utřeme v míse, téměř do pěny. V jiné si vyšleháme tuhý sníh z bílků a přidáme ke žloutkům s cukrem. Pomalu, aby nám sníh "nespadnul". Pak po troškách přimícháváme mouku. Vymažeme plech, vysypeme strouhankou a těsto do něj rovnoměrně vlejeme. Dáme péct a hlídáme, protože piškot je hotový v okamžiku, tak 10 - 12 minut ve vyhřáté troubě při teplotě cca 230 stupňů.
Po upečení plát těsta snadno "sesypeme" z plechu na připravený pečící papír, který nám ještě teplý piškot pomůže srolovat. V tomto srolovaném stavu necháme vychladnout. Mezitím si připravíme náplň, kterou chceme v roládě mít. Stačí dobrá marmeláda nebo šlehačka (případně obojí) nebo nějaký oblíbený krém. Roláda je studená, náplň máme připravenou, takže piškot rozbalíme, natřeme a znovu zarolujeme. A je hotovo.
Pro kakaovou variantu piškotu není nic snazšího, než ubrat množství mouky a do požadovaného množství doplnit kakao.
Možná si řeknete, proč to péct na vymazaném plechu a pak přendávat na pečící papír. Zkrátka, proč to na tom papíře neupéct rovnou a po upečení snadno nezarolovat. Řeknu vám proč. Zkusila jsem to jednou, právě dnes (jinak vždy vymazávám plech a vysypávám strouhankou, ale neměla jsem tuk na vymazání). Možná jsem měla smůlu na nekvalitní pečící papír. Ale prostě těsto se k němu přilepilo a po upečení jsem ho horko těžko odlepovala. Piškot má celý odřený hřbet. Tak takhle si to vážně nepředstavuju!
Tím ale mé dnešní strázně nekončily. Protože jsem byla líná - ano, přiznávám - a nechtělo se mi dělat žádný krém, namazala jsem piškot domácí marmeládou z hroznového vína (dárek od kamarádky) a chtěla jsem to ještě potřít lehce oslazenou šlehačkou. Co čert nechtěl, smetana ke šlehání se odmítala nechat ušlehat! Pořád byla řídká a pak se bez varování začala měnit v máslo. Jsem na to opatrná. V životě se mi to stalo jen jednou. Teď bych přísahala, že vina nebyla na mé straně. Nu, což, řekla jsem si, mně nedostanou. Mám ještě jednu smetanu ke šlehání a dokonce jiné značky od jiné firmy. Co myslíte, že se stalo? Přesně to samé, co předtím! Přiznávám, že jsem veškeré nezdařené produkty i s nádobím a náčiním chtěla hned vztekle mrštit do popelnice. Nakonec jsem zachovala chladnou hlavu, sáhla do lednice pro kysanou smetanu v kelímku, přisladila ji a namazala na roládu.
A tak to, prosím, dopadá, když člověk čeká návštěvu. No, snad jim i tak bude roláda chutnat.
A možná taky není nejlepší kupovat trvanlivou smetanu ke šlehání. Člověk pak neví, co od ní čekat. Příště zkusím nějakou netrvanlivou.
Renďák