Co dnes vaříš - web nejen o vaření

Dnes to bude oblíbená klasika domova. Recept jsem objevila nedávno už ani nevím kde (tímto se omlouvám, za neuvedení přesného zdroje :-)

Jsem si vědoma, že tímto receptem jsem neobjevila Ameriku, ale protože potřebuju jídlo minimálně na dva dny, zdálo se mi hovězí pro tyto účely vhodné.

Dnes nevařím nic, protože mám navařeno ze včerejška. :-) Ale zítra se chystám dělat kuřecí. To znamená, že si kuřecí prsa nakrájím na nudličky (kostičky) už dnes a naložím si je. Tento recept jsem "obšlehla" v jedné restauraci a trošku si ho uzpůsobila.

Mezi vzpomínkami na moji babičku si často vzpomenu na její páteční obědy. Držel se páteční půst a maso nepřicházelo v úvahu. Vařila se "kyselica" a pekl se švestkový kynutý koláč s posýpkou.

Tento recept byl jeden z prvních, který jsem si zanesla do své ručně psané kuchařky. Přinesla ho domů maminka od své kolegyně z práce. Svoji kuchařku jsem začala psát, když mi bylo dvacet a bylo mi jasné, že se blíží doba, kdy budu muset skutečně VAŘIT SAMA.

Můj recept nepatří právě mezi českou klasiku - kterou mám mimochodem v poslední době také oblíbenou - ale pochází s míst vzdálenějších, z míst, kde je většinou teplo, a tak mi tato dobrota připomíná léto, dovolenou, moře, klídek, dobré jídlo a pití ... hmmm.

Jako dítě jsem k narozeninám vždy dostávala dort. Ale víte, jak končí dort v málo početné rodině. V den narozenin si oslavenec a rodiče dají kousek. Druhý den už dort nikdo nechce a třetí den už jaksi není moc vábný. Ty dobroučké a chutné, zato taky velmi hutné, máslové krémy už k chuti nepřicházejí. Takže po letech dortů jsem jednou dostala obyčejnou piškotovou roládu s marmeládou. Panečku! To bylo něco. Jen se po ní zaprášilo. A od té doby je to můj (téměř) nejoblíbenější dezert, který se naučí připravit úplně každý.

Před časem jsem od bratránkovy manželky dostala sklenici ručně krouhaného a nakládaného kysaného zelí s kouskem jablíčka. Střežila jsem ji doma jako největší svátost a hledala speciální příležitost, kde bych ji efektivně využila. Příležitost se naskytla. Mám přátele, kteří mě zvou na různé dobroty k nim domů, tak jsem to teď obrátila a pozvala já je. Přáli si právě segedinský guláš.

Prosím všechny odpůrce fast food, aby se nelekali. Tohle kuře je fakt dost jedlé a pokud zvolíte variantu dětskou, děti si pochutnají také.

Jak už napovídá název, člověk převezme recept, který mu chutnal na návštěvě a pamatuje si ho ve spojení se jménem hostitelky. Třeba by mohl chutnat i vám.

Salát Waldorf  údajně vymyslel někdy v roce 1893 až 1896  Oskar Tschirky, vrchní číšník hotelu Waldorf-Astoria v New Yorku. Tento pán byl vůbec velmi podnikavý, napsal celou kuchařku svých  receptů a kromě Waldorf salátu je v ní i známý dresing Thousand Island. Pan Tschirky měl také farmu, na které pořádal pikniky pro své přátele. Po jeho smrti se z farmy stal dům seniorů. Pro šéfkuchaře. 

Co se dá dělat, když je zimní sobota a venku je počasí fakt nic moc? Dá se vařit horká polévka. A protože je teprve  odpoledne, tak se může vařit dlouho.

Jídlo pro celou rodinu je takové, které mohu dát dětem i dospělým. Je syté (to pro dospěláky) a zároveň chutné (pro dospělé i pro dítka). Ryba, brambor, hrášek, parmezán - nemělo to fakt chybu.

Na tomhle receptu se mi líbí, že se dá uzpůsobit. Je vhodný jak pro milovníky kuřecího masa, tak pro ty, kteří si život neumí představit bez vepřového. Ostatní ingredience jsou - myslím - schůdné pro obě skupiny.

Měl jsem slovenskou přítelkyni, která jako polévku ke štědrovečernímu stolu vařila kapustnicu podle jejich originálního rodinného receptu. Po čase odešla, ale tento recept mi zůstal včetně toho, že jsem to pojal jako vánoční tradici (rybí polévka mi nechutná). Navíc mám ještě ex-tchýni, která je původem také ze Slovenska a tato kapustnica jí tak chutná, že jí každé Vánoce odvážím hrnec polévky.

Slimáci mají podobný osud jako kapustnica. Navíc je jejich příprava bezproblémová, jsou optimální pro návštěvy a rychle se po nich zapráší.

Smaženou rýži jsem ochutnala poprvé v roce 1993. Moje první fried rice byla americky vynikající. V klasické krabičce "jako od Číňana" z nějakého amerického filmu. Na chuť si vzpomínám dodnes. U nás v českých a moravských krajích je v čínských (i když často vietnamských) bufáčích  fried rice na každém meníčku. Chutná různě, různě voní a zřejmě je taky různě připravovaná. Recept, který přikládám, mám z webu. Smažená rýže doma chutnala a dítě konstatovalo, že vypadá jako rizoto, jen chutná líp.

Moje tchýně dělá skvělé bramborové placky, chutné staročeské škubánky a peče různé slané tyčinky. Když občas své výrobky přiveze, po zmíněných kulinářských lahůdkách se jen zapráší. Už jsme doma pořádali plackový mejdan, anebo jsme k vínečku na rodinných oslavách konzumovali její pikantní tyčinky.

Tenhle pokrm mám moc ráda, protože je rychlý na přípravu, de facto bezpracný a nám doma moc chutná. Asi před dvaceti lety mi recept poskytla jedna starší kolegyně v práci. Od doby, co jsem ho poprvé vyzkoušela vím, že když nějaký čas nejsem "ve své kůži", je to proto, že jsem dlouho nevařila kotlety s bramborem a smetanou. :-) I teď nadešel ten vhodný čas, všechno mi jde jaksi ztuha, tak si říkám, že si aspoň udělám oblíbené jídlo.